Ach, ta radikalizace

I když jsem se sám sobě zavázal, že o tomto tématu nebudu psát, nedalo mi to a musel jsem k tomu připsat svůj názor.

Prezident, co rozděluje

Jako první věc bych tu chtěl zmínit počínání si pana prezidenta 17. listopad. Jak asi všichni víme 17. listopad je svátek studenstva, které bylo v této zemi odjakživa jakýmsi podhoubím demokracie lidských práv v této republice. V tento památný den bychom si měli připomínat jejich oběť jak v průběhu nacistické okupace, tak dob těžké totality staliniského režimu. Ať chceme nebo ne, studenti se v roce 1989 jistou měrou zasloužili o našem znovunabytí demokracie. To bychom měli ctít a měli bychom za to cítit určitou vděčnost, kterým je právě 17. listopad. Pravý význam tohoto dne není islamofóbní demonstrace, které se zúčastnil i pan prezident, ale uctění památky nejen studentů, ale všech, co bojovali za demokracii a svobodu. Ne národ opět rozdělovat, jako to tak rád dělá pan Zeman.

Radikalizace nahrává islamistům

Zní to asi zvláštně, ale ona radikalizace a vymezování se vůči uprchlíkům dosti nahrává islamistům. Pokud budeme vůči muslimům odmítaví, může to skončit katastrofálně. Islamisté vyšlou signál, že Evropská společnost je zaměřena proti Islámu a že jsou zde muslimové utlačováni. Logická reakce asi bude, že to bude oněm muslimům znít pravdivé a logické. A když se k tomu ještě připojí vzkaz: přidejte se k nám, máme tu nové rekruty pro ISIS. Tímto způsobem (radikalizací) nahráváme těm, proti kterým se tak vehementně bráníme.

Samozřejmě si sem asi nemůžeme nastěhovat celý střední východ, ale nesmíme se vůči uprchlíkům, kteří navíc nejsou jen muslimové, radikalizovat a vytvářet zde extrémistické podnebí, které více uškodí, než-li pomůže. Musíme zachovat klidnou hlavu a být při smyslech při řešení tohoto problému a řešit jádro problému, tedy Islámský stát, ne problém řešit izavřením hranic, které nikomu nepomůže a ani v minulosti nepomohlo.